Antonín Just

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Just
Narození28. srpna 1921
Červený Kostelec
Úmrtí25. září 2018 (ve věku 97 let)
Trutnov
Místo pohřbeníhřbitov Červený Kostelec
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorik, kronikář a středoškolský učitel
Ocenění1985 a 1990: 1. místo v celostátní soutěži kronikářů měst nad 20 tis. obyvatel

1991: Kulturní cena města Trutnova 2001: Čestné občanství města Trutnova

2021: Pojmenování ulice po Antonínu Justovi
DětiPetr Just
PříbuzníPetr Just (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Just (28. srpna 1921 Červený Kostelec25. září 2018 Trutnov) byl český kronikář, historik a popularizátor historie města Trutnova a jeho okolí, a středoškolský pedagog.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Antonín Just se narodil 28. srpna 1921 v Červeném Kostelci do chudé dělnické rodiny jako nejmladší ze tří dětí. Vystudoval tehdejší Rašínovo státní československé gymnázium v Hradci Králové (dnes Gymnázium Josefa Kajetána Tyla). Za Protektorátu byly vysoké školy zavřeny, proto šel pracovat do čokoládovny ZORA v Olomouci. Po půl roce byl totálně nasazen na pomocné práce do Vídně. Při jednom z náletů na Vídeň byl těžce zraněn a odjel se léčit domů do Červeného Kostelce. Po vyléčení, kdy byl povolán zpět na totální nasazení do Vídně, se však již nevrátil a až do konce války se skrýval před úřady v Červeném Kostelci a jeho okolí. Po skončení války šel studovat obory historie a filozofie na Filozofické fakultě Univerzitě Karlově. Po ukončení studia se přestěhoval do Trutnova, kde začal učit dějepis souběžně na čtyřech středních školách: lesnické, zdravotnické, průmyslové a gymnáziu.[1]

V roce 1959–1968 byl ředitelem střední zdravotnické školy.

V roce 1968 odmítl vstup vojsk Varšavské smlouvy a musel opustit všechny veřejné funkce, zůstala mu jen kronika.

Kromě několika historických knih se věnoval i poezii.[2]

Jeho synem je Petr Just starší, učitel matematiky a fyziky, dlouholetý zástupce ředitele Gymnázia v Trutnově[3]; vnukem je Petr Just mladší, politolog a vedoucí Katedry politologie a anglofonních studií na Metropolitní univerzitě Praha.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1958 psal trutnovskou kroniku, kterou psal 58 let, popsal 23 tisíc stránek formátu 40×50 cm. Just psal městskou kroniku až do roku 2016. Fotografiemi kroniku doplňoval Karel Hybner.[5]

Knihy – historie[editovat | editovat zdroj]

  • 700 let Trutnova 1260-1960[6]
  • Trutnov Brána Krkonoš[7]
  • Trutnov známý neznámý[8]
  • Trutnov v kresbách Miloše Trýzny[9]
  • Kostely: Sakrální stavby na území města Trutnova a bývalých integrovaných obcí[10]
  • Národní dům v Trutnově 1900-2000[11]
  • Trutnov na dobových pohlednicích[12]
  • Z historie trutnovské nemocnice: K 110. výročí jejího založení na Kryblici v roce 1888[13]
  • Z historie Trutnova trochu jinak: Slovem i obrazem[14]
  • Trutnov v 18. století: Historické nahlédnutí slovem i obrazem do života města a jeho okolí[15]

Knihy – poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Přicházím: Prvotina veršů[16]
  • Žena: Sbírka veršů[17]
  • Ještě ohlédnutí[18]
  • Žena a Měsíc[19]

Knihy – o Antonínu Justovi[editovat | editovat zdroj]

  • Sborník příspěvků k 85. narozeninám Antonína Justa

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • v letech 1985 a 1990 získal první místo v celostátní soutěži kronikářů měst nad 20 tisíc obyvatel, soutěž pořádalo Národní muzeum v Praze
  • v roce 1991 mu byla udělena Kulturní cena města Trutnova
  • v roce 2001 mu bylo uděleno Čestné občanství města Trutnova
  • v roce 2021 trutnovské zastupitelstvo odsouhlasilo pojmenování nové ulice v Horním Starém Městě po kronikáři města Antonínu Justovi[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.facebook.com/trutnovcz/videos/prof-anton%C3%ADn-just/3843811739058868/
  2. Archivovaná kopie. archiv.trutnovinky.cz [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-01. 
  3. ORANGEHOUSE. Uč, ale zůstaň člověkem! říká legendární učitel z gymnázia. trutnovinky.cz [online]. [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. 
  4. Katedra politologie a anglofonních studií - Metropolitní univerzita Praha. www.mup.cz [online]. [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. 
  5. CAJTHAML, Pavel. Zemřel Antonín Just, rekordman mezi kronikáři. Krkonošský deník. 2018-09-25. Dostupné online. 
  6. JUST, Antonín; PROCHÁZKA, Jaroslav; ŠABACKÝ, Josef. 700 let města Trutnova. 1. vyd. Trutnov: Okresní vlastivědné muzeum (Trutnov), 1959. 180 s. 
  7. JUST, Antonín. Trutnov Brána Krkonoš. 1. vyd. Trutnov: Městský národní výbor (Trutnov), 1970. 62 s. 
  8. JUST, Antonín; HYBNER, Karel. Trutnov známý neznámý. 1. vyd. Trutnov: Archa 90, 1991. 348 s. ISBN 80-901117-0-X. 
  9. JUST, Antonín. Trutnov v kresbách Miloše Trýzny. 1. vyd. Trutnov: [s.n.], 1997. 190 s. 
  10. JUST, Antonín. Kostely. 1. vyd. Trutnov: Město Trutnov, 1998. 40 s. 
  11. JUST, Antonín. Národní dům v Trutnově. 1. vyd. Trutnov: Město Trutnov, 2002. 79 s. ISBN 80-254-6794-5. 
  12. JUST, Antonín. Trutnov na dobových pohlednicích. 1. vyd. Trutnov: Gentiana, 2004. 144 s. ISBN 80-86527-15-8. 
  13. JUST, Antonín. Z historie trutnovské nemocnice. 1. vyd. Trutnov: Státní oblastní nemocnice (Trutnov), 2008. 41 s. 
  14. JUST, Antonín; VIK, Josef. Z historie Trutnova trochu jinak. 1. vyd. Trutnov: Poznání, 2009. 213 s. ISBN 978-80-86606-90-3. 
  15. JUST, Antonín; VIK, Josef. Trutnov v 18. století. 1. vyd. Trutnov: Poznání, 2014. 188 s. ISBN 978-80-87419-34-2. 
  16. JUST, Antonín. Přicházím: prvotina veršů. 1. vyd. Červený Kostelec: Svaz české mládeže, 1945. 47 s. 
  17. JUST, Antonín. Žena. 1. vyd. Trutnov: Trutnovský literární klub, 2006. 74 s. ISBN 80-239-8960-X. 
  18. JUST, Antonín. Ještě ohlédnutí. 1. vyd. Trutnov: Poznání, 2007. 79 s. ISBN 978-80-86606-68-2. 
  19. JUST, Antonín. Žena a Měsíc. 1. vyd. Trutnov: Gentiana, 2017. 112 s. ISBN 978-80-86527-48-2. 
  20. BRAUN, Jan. Trutnov pojmenuje nové ulice po Wolfovi, Justovi a Hybnerovi. Krkonošský deník. 2021-09-22. Dostupné online.